Raising Vítr a plachta
Co nezáleží na mně — a jak to pustit
K čemu lekce je
Dítě zjistí, co dělat se šedým košíkem, aby první lekce neskončila bezmocí.
Co za tím stojí
Vědět, co neovládáte, je jen polovina — a ta smutnější. Druhá polovina zní: v každé situaci vždycky zbude něco, co je vaše. Plachta je nejmenší poctivý obraz té myšlenky: vítr vám nepatří, úhel plachty ano.
Jak to zní pro dítě
„Vítr nerozhoduju já. Já rozhoduju, co udělá moje plachta.“
Proč zrovna takhle — psychologie dětí 5–6 let
Pětileté dítě zvládne myšlenku o dvou částech mnohem líp, když jsou obě části v jedné věci. Lodička má vítr i plachtu najednou, takže dítě nemusí držet v hlavě dvě oddělené lekce. Pomáhá i pohyb: tahle lekce se dělá vestoje a plachtu dělají ruce.
Co budete potřebovat
- List papíru na lodičku, nebo jakákoli lodička na hraní
- Větráček, nebo jen vlastní dech
- Miska s vodou, jestli vám nevadí trocha nepořádku — stojí to za to
Jak lekce probíhá · 20 minut
Během týdne
- Když se tento týden něco pokazí, položte jednu otázku a pak mlčte: „Kde je tady tvoje plachta?“
- Používejte to na sebe, před dítětem. Děti napodobují, co vidí, že děláte se svými špatnými dny — ne to, co jim o tom říkáte.
Čemu se vyhnout
- Udělat z plachty příkaz „hlavu vzhůru“. Plachta je čin, ne nálada.
- Nabízet plachtu, dokud dítě ještě pláče. Počkejte, až vlna opadne — to je lekce 6 a v životě přichází na řadu jako první.
Poznáte, že to zabralo, když
- Ukáže vítr a plachtu v situaci někoho jiného, nejen ve své.
Když to nejde
- Řekne „žádná plachta tu není“ — souhlaste, že někdy je maličká, a hledejte tu nejmenší: „Můžeš si vybrat, kde budeš stát?“
- Je to moc abstraktní — vraťte se k vodě a lodičce. Nejdřív ruce, potom slova.
Tohle je jedna ze 4 lekcí v češtině
První dva týdny programu jsou v češtině celé, další připravujeme. Aplikaci pro dítě (tři minuty denně, příběhy s Teem a Rohlíkem) otevřete po přihlášení kódem z e-mailu, bez hesla.